“Historie boje člověka proti požárům je tak stará jako lidstvo samo.”
1972 – 1981
- Po úspěšném roce 1972 se stala účast sboru na soutěžích pravidlem. Obec Hnojník se rozrostla a o požárním sboru se začalo uvažovat ve výhledu jako o obvodním požárním sboru se soustředěnou požární technikou.
- V roce 1979 byla zastaralá požární cisterna nahrazena novou, moderní, a to CAS 25 Škoda Trambus.
- V roce 1982 obdržel požární sbor Hnojník DVS-12 Avii 30.
- V roce 1981 byla provedena integrace MNV Hnojník s dalšími osmi obcemi. Společný národní výbor měl sídlo v Hnojníku a tím je dán prostor pro činnost dobrovolného obvodního požárního sboru.
- Stovky dobrovolných členů odpracovaly tisíce hodin jak u požárů, cvičení, preventivní činnosti, brigádnické činnosti, akcích Z, pomoci v zemědělství, údržbě požární techniky a dalších akcích. Právem byla požární ochrana vždycky hodnocena na předních místech v obci.
1945 – 1954
- Ke konci druhé světové války obdržel sbor motorovou přívěsnou stříkačku.
- V březnu roku 1949 byl zakoupen nákladní automobil Chevrolet za přispění peněz národním výborem.
- S přibývající technikou byla z kapacitních důvodů byla v roce 1953 přistavěna část požární zbrojnice.
- Požární sbor se začal zúčastňovat celostátní soutěže požárních družstev a začal s výcvikem mužů, žen i mládeže. Zájem o výcvik značně vzrostl. Důkazem jsou výsledky v soutěžích a řada diplomů a cen.
- Okresním národním výborem byla v roce 1954 přidělena dvoukolová stříkačka DS-16. V roce 1955 pak Tatra DVS-8 T-805 s přenosným čerpadlem PS-8.
1913 – 1923
- Založení hnojnického hasičského sboru v létě roku 1913.
- Zakoupení ruční stříkačky od firmy R. Čermák z Teplic v Čechách. Pro přesun stříkačky bylo zapotřebí tažných koní.
- Velení v hasičském sboru bylo německé a hovořilo se slezsky. Vzrůstala aktivita při výcviku i hašení požárů.
- Úpadek hasičského sboru v období první světové války mezi lety 1914 až 1918. Činnost sboru byla obnovena až v roce 1919.
- Za pomoci občanů byla provedena výstavba požární zbrojnice, kterou obec poté pronajala sboru za symbolické nájemné – dvě koruny ročně. Věž na sušení požárních hadic byla dostavěna v roce 1923.
